Tak takhle vyhroceně zase můj pátek třináctého nevypadal ale i tak se snad pokazilo, co mohlo.
Vstala jsem s typickou špatnou náladou, která mě provází celý týden. Možná souvisí s oparem, co se mi udělal pod nosem. S pocitem méněcennosti a svědícím oparem pod nosem(ano, nespletla jsem se, opravdu ho mám tam, ne na rtu) jsem se šla nasnídat.
Problémy začaly už v koupelně při malování se. Chválila jsem sama sebe za to, jak hezky stíhám a jak jsem si krásně natočila řasy, když v tom jsem začala nesnesitelně kýchat. Takže místo svěžího jarního looku jsem dosáhla leda tak efektu pandy. A už jsem nestíhala.
Další trable byly s mým elektronickým kartáčkem, nemám ho neustále zapojený v elektrice, takže se mi vybil v tu nejnevhodnější dobu.
Po té, co jsem se snažila nějak vyrovnat zpoždění a stihnout všechny ostatní věci, jsem vyrazila do deštivého dne, deštník jsem si naštěstí vzala a autobus mi dokonce také neujel!
Celkem slušně jsem dojela do školy, kde jsem zjistila, že se mi roztrhly kalhoty v rozkroku asi na třech místech. Doufám, že jsem byla jediná kdo si toho všimnul.
Ve škole se mi moc nevyvedly testy z dějepisu a matematiky(ale za to určitě může učitelské bodování!).
Doma se mi povedlo na sebe vysypat trochu těstovinového salátu(nikomu nevysvětlíte, že to na tom tričku je jogurt!), při cvičení si natáhnout sval, říznout se při holení, opařit se teplou vodou a zchladit se ledovou ve sprše.
Teď tady sedím, je půl jedenácté a já doufám, že už se snad nic dalšího stát nemůže.A ejhle, v tom mi hlásí počítač potřebnou aktualizaci a já ztrácím půl hodinu práce u tohoto článku.
Píšu ho znova. Snad bude článek alespoň tak dobrý jako na první pokus.
Pátek třináctého? Nene, jen můj další obyčejný smolařský den.
Doufám, že jste se u mých malicherných problémů alespoň trochu pobavili nebo, že se v nich také někdo našel a teď děkuje bohu, že v tom není sám.
Věříte na pátek třináctého? Stalo se vám dnes něco? Určitě mi napiště do komentářů:)
