sobota 30. prosince 2017

Co člověk nepozná, dokud nežije sám

K snídani kakajíčko, obídek naservírovaný až pod nos, večeře připravená a celej den nehnout ani palcem na noze. Jo, to bejvávalo.
Totiž, abyste mi rozuměli, o prázdninách jsem začala bydlet sama. Tedy vlastně s přítelem- ale o tom až jindy. ( Jestli tohle čteš, tak to okamžitě zavři, řekla jsem ne!:D) Nešlo o to typické osamostatnění, spíš mě k tomu situace tak nějak donutila a se z toho stala hotová věc. (Ale o tom také až někdy:))
Každopádně už takhle nějaký pátek válčím a nemohla jsem si nevšimnout několika zásadních změn o které bych se s vámi chtěla podělit.

1) Peníze

Tak tohle jsem prostě musela zařadit na první místo. Už mi totiž bohužel neprochází to, že nastavím ruku a dostanu. (Ne, že by mi to kdy procházelo:D)

2) Nákupy

To si tak vstanete, celí hladoví, juknete do lednice a ono tam.. nic. Aneb, co si člověk nekoupí, to nemá. A ono se vám taky nechce každej den chodit do obchodu, žejo. A taky když nepůjdete do obchodu, nic nekoupíte, tudíž nic neutratíte, tudíž nic nesníte a tudíž hubnete, no ne? Tak takhle vážně nefunguje, škoda.

3) Uklízení

Nikdo nevysaje, neumyje nádobí, neutře prach. Leda když k tomu dokopete svého spolubydlícího (=rozuměj přítele). A věřte mi, že to je občas pořádná fuška. Samotné mi někdy trvá se vůbec přemluvit do nějakého úklidu, či praní. Pak jednou za čas přijde den, kdy se prostě zblázním a gruntovala bych kde co. No musí ten náš domov nějak vypadat, ne? Bohužel tyhle dny přicházejí velmi vzácně.

4) Vaření

Platí totéž co u bodu 3). Co neuděláte, nemáte. Co neumíte, to se musíte naučit. Takže google a jedete. Nebo přítel na telefonu. Nebo nápověda z publika.

5) Disciplína

Nemusíte o víkendu vstávat? Tak prostě nevstáváte Moje sebeovládání mi naštěstí nedovolí strávit celý den v posteli ale i tak jsem schopná se vzbudit v devět a do dvanácti ležet. Fajn, ať to nazýváme pravými slovy.. Někdy jsem prostě lenora..

Napadá mě ještě plno dalších věcí, v čem se můj život změnil. Takže pokud se vám tento typ článku líbí, mohla bych v něm ještě pokračovat, co říkáte?:)



Zpátky na blog

Velká chvíle nastala, dlouhé přemýšlení konečně měním v činy..
A přesto tady sedím, neschopná napsat něco, co by jen vzdáleně připomínalo smysluplný článek o návratu na blogerskou scénu.
Jak tedy začít? Tak třeba.. "Ahoj, jsem zpátky!" "Tak tady mě máte." ?.. a nebo radši ne.

Na blog jsem přestala psát už dávno, bohužel ani nevím proč. Dlouho jsem přemýšela o svém návratu. A ten je konečně tady. Psaní mi vážně moc chybělo. Podělit se o svoje zážitky, psát něco, co lidi baví číst, snad i sdělit svůj názor. Třeba zase zjistím, že to nejde a přestanu psát, ale věci se mají zkusit, ne?

Za posledního roku se mi život převrátil vzhůru nohama a poslední dobou mám pocit, že mi chybí někdo, komu bych se svěřila s tím, co se mi právě děje. Ráda bych se teda vrátila k původnímu zaměření blogu, a to knížky, lifestyle a sem tam vám přidám nějaký zajímavý recept.

Snad si tehle blog najde alespoň pár čtenářů:)
Děkuju, pokud jste si tohle přečetli a doufám, že se mi tentokrát povede lépe:)